Anna Macková — Krásná místa života

Vernisáž: sobota 2. července 2022 v 15 hodin
Úvodní slovo: Ivan Kozel a Petr Tylínek
Hudba: Jiří Šlupka Svěrák
Místo: Atrium Základní školy v Sobotce

plakát
pozvánka

Letošní výstavou si připomínáme jednu z mála žen, která si prosadila ve své době neobvyklé povolání výtvarnice. Navíc si letos připomínáme 135. výročí narození Anny Mackové (1887) a také 35. výročí výstavy, kdy byla v  Sobotce prezentována její tvorba. Její dílo je spjaté především s oblastí Českého ráje, ale zachycuje i okouzlující místa z jejích mnoha cest.

Svou dráhu započala studiem soukromé malířské školy Karla Reisnera, a pokračovala na všeobecné škole kreslení pro dámy Umělecko-průmyslové školy. Grafiku se učila v ateliéru Františka Horkého (1879 až 1936), grafika a ilustrátora pracujícího převážně v technice dřevorytu.

V této technice se pak zdokonalovala před první světovou válkou po setkání s Josefem Váchalem, který ji zasvětil do tvorby vícebarevného dřevorytu. Po úmrtí Váchalovy ženy Marie v roce 1922 se Anna Macková stala Váchalovou družkou a prožila s ním velmi pohnutý a zvláštní život. Oba rádi cestovali. Ještě před druhou světovou válkou podnikali cesty po Čechách, na Chodsko, Šumavu a do Krkonoš, na Slovensko, do Bulharska a Dalmácie.

Macková v té době bydlela v Praze na Vinohradech v Kollárově ulici (dnešní Černomořská), ale těsně před druhou světovou válkou se s Váchalem  odstěhovala na rodný statek do Studeňan u Jičína. K námětům z cest se pak zákonitě přidaly i motivy z Českého ráje. Na exlibris a novoročenkách často nalézáme Zebín u Jičína, Bradlec, dřevěné zvonice, domácí i exotická zvířata.

Anna Macková tvořila za stálého materiálního nedostatku přehlížena oficiálními místy. Většinu grafik si sama tiskla na ručním lisu, na ruční papír i na různé zbytky jiného papíru. Podle soupisu exlibris vydaného SSPE v roce 1987 vytvořila v letech 1915–1959 více než 226 exlibris a větší množství novoročenek. Vydala několik souborů exlibris. Raná tvorba exlibris a novoročenek byla ovlivněna secesí.

Velkou část svých volných grafických listů koncipovala Macková jako součást cyklů nebo souborů, kde k nejznámějším patří Domažlice (1917), Z Českého ráje (1918), Náchodsko (1919), Z českých krajů (1920), Korčula (1923), České motivy (1926), Zvířátka (1926), Hřbitovní nápisy v Albrechticích (1931) a Prášilská papírna (1931). Vydala také tři soubory obohacené o texty: Kozlíček (1922), Koleda (1921) a Prázdninové putování (1927).

Malířská tvorba Anny Mackové není tak významná – v její práci převažuje grafika, která kvalitativně malířské práce převyšuje.

Byla členkou Kruhu výtvarných umělkyň v Praze a pravidelně s ním  vystavovala. Počátkem 20. let se aktivně podílela na činnosti Spolku sběratelů a přátel exlibris. Byla členkou Spolku českých bibliofilů a Svazu československých výtvarných umělců. Málo známý je fakt, že sama Macková byla sběratelkou exlibris a drobné grafiky.

Anna Macková zemřela 4. května 1969 v Nové Pace ve věku 82 let a je pochována na hřbitově v Radimi. Na témže hřbitově je pohřben i Josef Váchal, který Mackovou přežil o pět dnů, jsou ale pochováni každý v jiném hrobě.

Ivan Kozel

Komentovat